OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před nedávnem jsem dostal otázku, jaká vánoční pohádka se mi líbila nejvíc. Za předminulý rok to byl zcela jistě "Klaus", letos jsem chvilku váhal, protože "Vlkochodci" není tak úplně vánoční pohádka, ačkoliv jsem ji přes Vánoce viděl poprvé. Po řemeslné stránce jde ale o nádherné originální dílo, které v současném světě animace nemá příliš srovnání. V posledních dnech jsem si oživil všechny filmy Tomma Moora a "Vlkochodce" bych se nebál v tom, jak střídají styly, přirovnat ke dva roky starému a cenami ověnčenému filmu Spider-Man: Paralelní světy.
Tomm Moore mě tu opět fascinoval animátorskou hravostí, jakou svým počinům propůjčuje. K řemeslu přistupuje zcela jinak, než ostatní animátoři. Nebojí se určité abstrakce a vždy pro ztvárnění využívá grafické prvky úzce související s tématem. U filosoficky zaměřeného filmu z blízkého východu "Kahlil Gibran's The Prophet" pracoval s typickými ornamentálními styly z regionu, u "Vlkochodců", odehrávajících se v Irsku, užívá folklorní motivy. Mění grafický přístup podle prostředí filmu i náladovosti. Jiný styl má například město a les.
Děj nás zavádí do středověkého irského města Kilkenny, kam malá Robyn přichází z Anglie se svým otcem, jenž v místní vojenské posádce zastává úlohu lovčího. Citelné napětí mezi místními a Angličany, kteří se snaží zemi řídit pevnou rukou, dělá z Robyn lehce osamělé dítě, které není součástí žádné místní dětské party. Kamarádku nachází v blízkém lese a není to ledajaká kamarádka. Divoká lesní holčička je součástí zvláštní rasy lidí, co se dokážou měnit ve vlky. Tady Moore na svůj příběh namotává folklór a mytologii země, což vlastně dělal i u svého nejúspěšnějšího filmu "Píseň Moře". Stejně jako u svých předchozích projektů do filmu dostává další citelné dimenze. Jednak má příběh zřetelnou enviromentální stránku a druhak se soustředí na určitý druh soucitu a porozumění. V tomto ohledu jsem si vzpomenul na některá díla Hajao Mijazakiho.
Ačkoliv základní kostra příběhu není nijak složitá, tak si drží napětí. A to i ve chvílích, kdy budete jasně vidět, kam děj směřuje a jak to celé musí skončit. Stejně jako ve svých ostatních filmech ale Tomm Moore dávkuje pozornému divákovi další, dospělejší vrstvy. Například zřejmě není náhodou to, kde se děj odehrává. Kilkenny mělo svoji zajímavou historickou úlohu v diskriminaci katolíků za doby Olivera Cromwella. Právě takové drobné střípky, spolu s jedinečným grafickým stylem a určitým druhem poselství, dělají z "Vlkochodců" trochu víc, než je jen pohádka pro děti.
Jak hodnotím jiné filmy od Cartoon Saloon:
The Secret of Kells (2010) - 7/10
The Prophet (2015) - 6,5/10
Song of the Sea (2015) - 8,5/10
The Breadwinner (2018) - 8/10
Irsko a vlkodlaci v originálním stylu. Víc, než jen pohádka pro děti.
8 / 10
Irsko / USA, 2020, 102 min
Režie: Tomm Moore
Scénář: Will Collins
Hudba: Bruno Coulais
Hrají: Sean Bean, Honor Kneafsey, Simon McBurney, Maria Doyle Kennedy, Jon Kenny, Nora Twomey
Producenti: Tomm Moore, Nora Twomey
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.